Dnes jsme se jako poutníci historií ocitli na hradním nádvoří. Vydechli jsme po namáhavém stoupání rytířskou stezkou a širokým kamenným schodištěm a teď stojíme uprostřed nádvoří uzavřeného zdmi hradního paláce a vysokou hradní věží. Sgrafita severovýchodního křídla znázorňují scény poněkud krutého charakteru – vraždění dětí a žen nebo popravu, ale také žánrové výjevy. Mezi nimi upoutá scéna vojáků hrajících kostky a spodní pás s loveckým motivem honu na jelena. Nádvoří bývalo patrně pokryto valounovou dlažbou, voda byla odváděna stružkou do kanalizace pod hradem a ven za hradby. Vlastně tato cesta dešťové vody funguje velmi dobře i dnes. Současná kamenná desková dlažba pochází až z konce 19. století.

Celé přízemí sloužilo jako hospodářské zázemí obyvatelům hradu. Bývala zde kuchyň a pod ní stříbrnice, místo určené k uložení vzácného nádobí. A dále různé komory a skladiště pro potraviny, ovoce a zeleninu, dokonce i místo pro slepice a drobné zvířectvo. Hlavní obytná část hradu se nalézala až v prvním patře hradního paláce. Zvláštní postavení měl velmi reprezentačně zdobený tzv. velký sál, vizitka každého hradního pána. V něm přijímal návštěvy, odehrávala se zde důležitá setkání a hostiny, zkrátka manifestace rytířského života. K tomuto sálu byly napojeny ložnice a různé komory, postupně se budovaly další a další, hradní palác se rozšiřoval až do dnešní podoby. Druhé patro nad velkým sálem bylo obýváno ženskou částí dvora, říkalo se mu fraucimor. Tyto menší pokoje, směrovány na jihozápad, patřily k těm nejteplejším, a tudíž pro život na hradě k těm nejpříjemnějším. Spojení mezi patry zprostředkovala mnohá schodiště. Z nádvoří jsou to tři: hlavní schodiště do hradu a dvě točitá. Hrad je vybudován na skále a krom stříbrnice nemá další sklepení.

Vraťme se však na nádvoří, zavřeme oči, zasněme se a staňme se pozorovateli života na hradě před mnoha staletími. Slyšíme rychlé kroky, hovor, výkřik, smích, ránu – to spadl na zem džbán, tam někde se nese zpěv, ale nejvíce vnímáme vůni pečínky. No ano, vždyť z nádvoří je přímý vstup do hradní kuchyně a tam se připravuje velká hostina. Právě tam vbíhá malý kuchtík, který ostřil nože o kamenné ostění. Pojďme se za ním podívat. V místnosti je na zděném soklu umístěno otevřené ohniště. To je postaveno do prostoru tak, aby k němu kuchař měl pohodlný přístup. Kouř stoupá vzhůru ke stropu a odtud je jímám do komína, někdy se však prožene celou kuchyní, a proto tu bývají zdi černé – proto se říká černá kuchyně. Součástí vybavení je i pec. Z kotlů a keramických hrnců se line vůně. Na ohništi stojí zajímavá trojnožka, tzv. kuthan se třemi nožkami a trubkovitým držadlem, do kterého je vloženo ještě další dřevěné, to aby se kuchař nespálil. A pak je tu ještě mnoho různých hrnců s uchem, bez ucha, rendlíků, pokliček, džbánů a kousek od ohniště stojí kamnovec – velká nádoba, která slouží jako rezervoár vody. Pestrý obraz kuchyně doplňují ošatky a mísy plné masa, zeleniny, ovoce, chleba, bílého pečiva,  pytlů s moukou a regály s cínovým a měděným nádobím a kameninou. V rohu stojí máselnice a váhy. Nesmíme rušit, hostina musí být připravena včas. Těch jídel! Neříká se tomu náhodou obžerství?

To všechno odvál čas. Kuchyň na hradě byla zrušena v 19. století v souvislosti se zřízením hradního muzea a malý kuchtík už taky dávno zmizel. Ale ty zářezy od broušení kuchyňských nožů na kamenném ostění tam zůstaly dodnes a při archeologickém průzkumu jsme našli mnoho střepů a fragmentů kuthanů, keramických talířů a misek z bývalé kuchyně.

Jestli, milé hospodyňky, nevíte co v neděli připravit k obědu, tady máte tip – kuřata pečená s rajží neb s jáhlami. Zde je recept: upec čistě kuřata a vezmi rajži neb jahel, uvař je čistě, a vezmi mandluj, rozetři v pánvi a rozpusť ji hovězí polévkou a oslaď cukrem. A pakli chceš na černo, tedy medem. A když uvře ta rajže, daj na mísu a polej tou jíchou a posyp zázvorem. Pakli chceš, vezmi sladké smetany, přiraže k ní žloutky dva aneb tři, aby se zahustila, a přisladě, můžeš jí kuřata políti. Usuše topének a to tenkých z bílého chleba, pokladiž svrchu na kuřata. Uděláš-li tak, tedy netřeba pod ně rajže ani jahel. A když je dáš na mísu, pospi zázvorem aneb skořicí a jez. Tak dobrou chuť.