Historie hradu a zámku Frýdlant
Kde se psaly dějiny „Šťastné země“. Frýdlant není jen památka. Je to místo, kde se potkává středověká tvrdost s renesanční elegancí, vojenská strategie s uměním – a kde se zrodil jeden z nejmocnějších příběhů českých dějin.
Rod Bibrštejnů – budovatelé pevnosti
Na čedičové skále nad řekou Smědou vyrostl kolem poloviny 13. století hrad, který měl jediný úkol: chránit obchodní stezky a severní hranici Českého království. Masivní bergfrit, silné hradby a paláce nebyly jen architekturou – byly demonstrací moci.
Roku 1278 získali panství Bibrštejnové. A právě oni dali Frýdlantu jeho monumentální charakter. Vybudovali mohutný hradní palác a vytvořili z něj jednu z nejvýznamnějších pevností severních Čech. Frýdlant se stal symbolem stability i vlivu.
Renesanční éra Redernů
V letech 1558–1620 panství patřilo rodu Redernů. Byli to nejen schopní hospodáři a válečníci, ale také vzdělaní mecenáši. Přinesli na Frýdlant ducha renesance. Nechali vystavět nový zámek a kapli, které navrhl italský architekt Marco Spazzio di Lancio. Najednou tu vedle gotické pevnosti stál pohodlný reprezentativní zámek – symbol kulturního rozhledu a evropských ambicí. Frýdlant se měnil z vojenské pevnosti v aristokratické sídlo.
Albrecht z Valdštejna – muž, který vytvořil „Terra felix“
Roku 1622 koupil Frýdlant za 150 000 zlatých muž, který změnil běh evropských dějin. Během třicetileté války vybudoval Albrecht z Vladštejna z Frýdlantska obrovskou hospodářskou doménu. Jeho panství zásobovalo armádu, která patřila k nejsilnějším v Evropě. Region tehdy získal přezdívku Terra Felix, tedy Šťastná země.
Valdštejn nebyl jen vojevůdce. Byl stratég, vizionář a muž obrovských ambicí. Z Frýdlantu chtěl vytvořit centrum svého severočeského „státu ve státě“. Jeho dramatická vražda roku 1634 tento sen náhle ukončila.
Gallasové a Clam-Gallasové – aristokracie mezi Vídní a Frýdlantem
Rod Gallasů získal panství jako císařskou konfiskaci. Tím začala éra, která trvala více než tři století. Gallasové patřili k diplomatické elitě habsburské monarchie. Působili jako vyslanci ve Španělsku, Itálii i u papežského dvora. Frýdlant pro ně nebyl izolovaným sídlem na severu Čech – byl reprezentativní součástí jejich evropské identity.
Roku 1759 přešlo panství na rod Clam-Gallasů, který spojil jméno i majetek obou rodových linií. A právě tato rodina vtiskla Frýdlantu podobu, jakou dnes obdivujeme. Už v roce 1801 zpřístupnili část hradu veřejnosti. Nebylo to běžné gesto. Šlechta si své poklady obvykle chránila jako symbol výlučnosti. Tady však vzniklo jedno z prvních hradních muzeí ve střední Evropě. Tento krok nebyl jen romantickým gestem – byl výrazem osvícenského myšlení a sebevědomí rodu. Frýdlant se stal místem paměti, nikoli jen soukromou rezidencí.
V 19. století proběhly také poslední větší stavební úpravy, zejména přestavba kastelánského křídla.
Jednou z nejvýraznějších postav novodobé historie Frýdlantu byl František (Franz) Clam-Gallas (1854–1930). Byl generálem rakousko-uherské armády a během první světové války velel armádě na východní frontě.
Na Frýdlantu reprezentoval svět, který se pomalu rozpadal. Svět uniformy, dvorské etikety, víry v císaře a pevný řád. Po roce 1918 se musel vyrovnat s rozpadem Rakouska-Uherska i se vznikem Československa. Rod přišel o část svého politického vlivu, ale Frýdlant zůstal jejich sídlem.
Rok 1945 znamenal pro rod definitivní zlom. Na základě Benešových dekretů přešel majetek Clam-Gallasů na stát. Díky tomu, že rod sídlo průběžně udržoval a nesnažil se ho modernizovat podle módních trendů, dochoval se hrad i zámek v mimořádně autentické podobě.